Archangel Gabriel

Práce dnes spoustu měl,
navštívil spoustu těl
a louče rozžínal,
dobře si počínal.

Srdce béře do dlaní
vždy anděl Gabriel
a oheň lásky poznání
dá anděl Gabriel.

Při měsíčním světle dlí
náš anděl Gabriel.
Píseň v našich srdcí zní,
s ní anděl Gabriel.

Ruce má spálený,
fouká si do dlaní.
Puchýřů plnou dlaň,
platí tak ohni daň.

Pro srdce horoucí,
pro lásku planoucí,
pro oči zmámený,
má dlaně spálený.

Srdce béře do dlaní
vždy anděl Gabriel
a oheň lásky poznání
dá anděl Gabriel.

Při měsíčním světle dlí
náš anděl Gabriel.
Píseň v našich srdcí zní,
s ní anděl Gabriel.

„Miluju, mám rád...“
zpívá srdce milenců,
co rozžal anděl Gabriel.

Barge

Ty krásně se usmíváš
a vítr v korunách
zlehka si šeptá "Otče náš"
a hladí trávu v zahradách.

V oceánu dálka zpívá
o taji cesty vzdálené,
o kterém se v noci snívá
malé rybce zmatené.

Ty něžně se podíváš
a voda v korytech
stále svou řečí vypráví
o starcích, o dětech.

A pak, když moře odchází
loďka na písek dosedá.
Té lásce, co i horu porazí,
omámeně bárka propadá.

Ty pevně mě objímáš
a hora v pohoří
o světle, které v sobě máš
svou němou řečí hovoří

Písničku, kterou Ti zpívám
sama sis vlastně napsala.
Jsi ta, o které snívám,
o které mi zpívá kytara.

Bojácně se třepotá plamínek,
bojí se aby nás nerušil.
Pod strání vyvěrá pramínek,
jak sladký je jsem netušil.

Black And White World

Bez barvy nelze svět řádně vychutnávat,
bez barvy nelze svět řádně osahat
Chtěl bych vidět jak slunce ráno vstává
a večer zase chodí zapadat

Cvakot zubů promítačky rázně měří
dálku mezi včera, zítra a dnes
Lampa neomylně staré okno pálí
klaun života ve spánku tiše hles

Prsty rukou tápou po omítce,
zbytečné je zkoušet vypínač
Jak vypít převrhlé víno, když přes ústa
mám utažený, ztrátou zhořklý fáč

Darion

S funusem po křížku
přišli se ptáti,
co zničí můj věčný hlad.
Po soudu svědomí
přišli mi dáti
mršin a netvorů smrad.

Polom stál,
v širém poli černý polom stál.
O kus dál
starý blázen svoje písně hrál.

Že má dlaň přibitou,
prázdnou a zkaženou.
Provazem ať ho pryč vyženou.
Že má dlaň přibitou
ke kolu neštěstí,
bláznu se začali smát!

Darion,
kejklířů a bláznů první král.
V nebi on
pánu Bohu svoje písně hrál.

Give

Směj
jen se směj
ústa má
zulíbej

a...a...a...

Přísahu skládám
k nohám Tvým
že Tě neztratím
chci být jak Tvůj stín

Tiše pokradmu
vnímat jen Tvůj vzdech
zůstat u Tebe
čert vem všechen spěch

a...a...a...

Dej
teplo Tvé
tělo mé
objímej

Dlaň
polož dlaň
prohni se
jako laň

Ber si ber
co si můžeš vzít
co jen pobereš
pak už musíš jít

Pak už tu nezbude
pro Tebe vůbec nic
krůpěje teplých slz
zkanou na Tvoji líc

a...a...a...

Saloon Poetry

Hospodská poezie, písně ulic, dlažby a kanálů
ze stolu neumyje pach smrti a dřevěných penálů.
Co říct když na vás se kouká, je směšná, pajdavá a hloupá
ta hospodská poezie, hospodská poezie...

Řádka se za řádkou ospale krade,
pochybnost o smyslu v mysl se krade.
Přehlušit nicotu, zadusit touhu.
Mám krále Hluchotu a Ztracence slouhu.

Hospodská poezie, v ulicích zrozená, v hospodách bitá.
Ta dokud se neopije! Chodí pak po lidech jak dělo zlitá.
Ožralá fůrie skoupá, je směšná, pajdavá a hloupá
hospodská poezie, hospodská poezie...

Mary Of Nechanice

Sukni rudou zvedá do výše
a že se jí čert krví upíše
Mařeně z Nechanic
Stejně mu pak za to nedá nic

Černým očkem mrká na chlapce
laškovně je chytá za střapce
Mařena z Nechanic
Chlapci potom pijou o to víc

Na veselce blízko Nechanic
za chvilku šli všichni do pranic
za Mařenu z Nechanic
Stejně potom nikdo neměl nic!

Űk tőlévaš betel katalfűk
estemérvač setje moletik
Mařena z Nechanic
apresajner betel setje tág!

Prayer

Když já k němu zajdu
teskná dcerečka,
tam náhrobek najdu
smutná děvečka.

Ocko, tatko náš
pozři na zemi,
či nám silu dáš
oči prozřeny.

Ať nám vůli dáš
pro mně aj mamku
a zlého uhlídáš
pošlu po vánku.

Ref:Modlitbu po vánku
ocko tobě do spánku,
nad stromy nad nebe
našu prosbu pro tebe.

A až tam dovane
tobě na polštář
kúzlo vyvstane
tvojí vůle zář

Pak zavřu očka svá
smutkem zdolaná
usnou obě dvě
srdce bolavá

About Love With A Lute

K nohám padaj slůvka milá, hedvábná jak mech.
Jak letní déšť jsi spanilá, jako noci vzdech.

Lásko pošetilá, bláznivá.
Lásko upejpavá mazlivá.

My se nesejdem
co je bílej den.
Nám láska nedá znát,
co je štěstím v loutnu hrát.

Do duše se vkrádá šedý odstín zklamání,
z milovámí zbývá už je prstů tápání.

Lásko ustrašená vzdálená,
lásko nesnědená spálená.

My se nesejdem...

Motýl s motýlem se vábí, tak jak pápěří.
kolik něhy je v tom letu nikdo nevěří.

Lásko nevšímavá, upjatá.
Jsi jak letmo šitá záplata!

My se nesejdem...

Odpusťte mi moji drazí to mé rouhání.
Přec pod hořkostí téhle písně je skryto doufání.

Vždyť láska je neúnavná, všímavá,
přijde, když už cítí že přijít má.

V ten jeden bílej den,
v ten se zvedne z mořských pěn
panna láska voňavá,
by nám v loutnu zahrála.

Ceremonial

Rozezni harfu,
rozezni loutny!
Zatancuj v taktu,
do flétny foukni.

Plesejte přátelé,
smějte se směle
a dívky chovejte
v náruči vřelé.

Doklola přátelé
pospolu jděme!
Při vínu kyselém
svoje sny sněme.

Až se den zkončí
a začne noc
jen s jednou tanči
v noci je moc.

Pevně ji obejmi
a s ní jen buď
za svou ji pojmi
pak Bůh jen suď.

Zpívejte pijte,
co hrdlo ráčí.
Ve vínu každý
svoje rty smáčí.

A ráno po noci
ničeho nelituj
není ti pomoci
svědomí nezpytuj.

Fall

Nad tím místem rozbořeným,
nad staletým bájným místem,
léto s duchem vybouřeným,
Podzim vládne padlým listem.

Na skalisku keře rostou,
strmá cesta pod nimi.
Milenci svou snivou nohou
vetkli skále linii.

Snad i básníř si tu pobil.
Snad šel hledat mysli tvář,
neboť kde, než právě tady
hledat k svým snům lepší snář?

Rád mám tento roku čas,
kdy je nebe odraz řeky,
kdy je spíše nežli v nebi
v půdě věku pravdy hlas.

Rád mám vůni listí tlého,
jímž nás země častuje.
Cítím Boha, pravdu jeho,
že rok s rokem účtuje.

Dew

že lžička ke kávě patří
a synové otce jsou bratři,
na loukách zavoní heřmánek
a ševcova sesle je verpánek.

Do klína padá listí máty,
co bylo to není, v dálce se ztratí.
Je blíž, kdyš ruka k ruce se vine,
kdyš měsíc s mrakem v jedno splyne.

Jsem s ní a v dálce tiše plujem.
Sadem dní a v trávě boty zujem.
Zvoní na poplach!
Za obzorem oheň kouří!
Vítr zvedá prach
a ve mě jedna věta bouří:

že jako rosa moje jsi
   že jako rosa moje jsi...

Až bude leknín po hladiné splývat
a ty budeš se mnou zase spát,
tak do očí se budem dlouze dívat
a mě bude jedna věta hřát:

že jako rosa moje jsi
   že jako moje rosa jsi...

AlmostSummer

Je totiž skoroléto

Vítr nám unáší spánek,
nese ho na křídlech ptáků
navštívím s kamarády stánek
a dumáme o smůle chlapů

Když do přístavu bárka už nevplouvá

Nemluvit o tom je lepší,
to radši s kamarády na pivo.
Propitá půlnoc je sladší,
šoupne pravdu o ženách nakřivo

Je totiž skoroléto

Nechme si tyhlety keci
na chvíli, kdy budem sami
Dejme si spolem dvě deci
a řádně si vylijme tlamy

Když do přístavu bárka už nevplouvá

Breakfast

Ref: Někdo nám na nebi
zpřeházel hvězdy
v ulicích zase
zákazy vjezdy

Čí je to bolehlav
komu psát pozdrav
Pohled mám od moře
a v sobě hoře

Ref: Někdo nám...

Jsem jako dutý strom,
v hlavě mám autodrom.
Dopíjíš kávu svou,
na dně čteš zprávu zlou

Ref: Někdo nám...

Minut pár po sedmé
lampy svit pobledne
svítí nám na postel
aspoň ji rozestel

Ref: Někdo nám...

Present

Čas letí dopředu
a nechodí spát
lidstvo nechal
v jednom kuse nepohnutě stát
Pořád někdo naříká
že se časy mění
ale stále žijem v minulosti
jenom v jiném znění

Děláte si starosti
o tvrdou skývu chleba
a jak na to už vytisk Gutenberg
tvrdých loktů je třeba
Potřeba je míti konexe
na správném místě lidi
a tak jako kdysi brnění
ať všichni mé auto vidí

Nemůže být do šrotu
jako stará herka
skvělá značka lesklej lak
to je správná měrka
A když už pěšky chodíte
tak ve zlatých brýlých
není špatná kravata
a kvér ve špatnejch chvílích

Existuje spousty variací
jak přirovnat k středověku
peněžní machinaci
Tak třeba odpustky inkvizice
můžeme směle srovnávat
s korupcí jurisdikce

A nemůžeme opomenout
na danění státem
studem by se monarcha
raděj propích dlátem
Pravda z dnešní doby zní
že stejně jako kdysi
síla moc a blahobyt
na úplatcích visí

Uncle Fall

Ty dívko spanilá s úsměvěm na tváři
zatancuj u ohně, jenž v noci zazáří.
Na listí spadané nohy své pokládej.
Ty starče šedivý, příběh svůj vyprávěj.

Vyprávěj o vínu, o dívkách, o smutku,
o létu znaveném oděném v zármutku.
Ty větře v korunách, kam tolik spěcháš,
zda-li nám v poháru dech léta necháš?

Už minul podvečer, byl slunka skon
na kopci zvoničce zhoupl se zvon.
V háječku bukovém pod pláštěm znavený
spí v dešti zlatistém strýc podzim znavený.

Face

Rychlý běh
nohou spěch
Bez koně dál
skrz temný sál.

Divoký skok
přes prázdno stok
A tichý dopad
rýčů a lopat

Vem si tu zem
odnes ji ven
Tvář z ní ztvoř
touhu z ní zmoř

Rychlý běh
nohou spěch
Bez koně dál
skrz temný sál

Utíkej zpět,
kde je tvůj svět
sám sebe máš,
když máš svou tvář

Rafters

Voraři jedou,
stromy svážejí.
Voraři jedou,
stromy svážejí

po Dunaji

Soutěskou proplouvaj,
zlou Boží kletbu maj,
že z chtíče děvče rozmilí
o věnec všichni obrali.

A Boží hodiny
naposled odbily,
mládence rozmilí
kameny zabily.

Krvavá řeka
voraře unáší,
děvečku krásnou
k smrti vystraší

po Dunaji

Teče voda, teče,
po kameni skáče.
Šumí stromy, šumí
a panenka pláče

pro voraře

Damned

A ruce mé uřezejte,
do rigolu hoďte!
Rty mé lživé ohňěm palte,
v záhubu mě veďte!

Bijte, palte, kamenujte
proradného hocha,
v němž by člověk nedohledal
pravdivosti trocha!

Bože, že je líto jemu
zmaru dívčí duše,
nosí ssebou cihel fůru,
smutku plné nůše.

Zdobte trny jeho břicho,
nožem řežte záda,
že se bojí upřímnosti,
o tom není váda!

Odejděte prosím panny,
nechte jeho být!
On nežije, on tu není!
Jen ho nechte hnít!

Winter

Vychrtlé pole
hubený sníh.
Na starém stole
jen štosy knih.
Je černá zima,
špinavá dost.
Mění se klima,
dostávám zlost.

Na kapce jiskra,
pod kapkou tma.
Ta je v ní vtisklá,
krutá a zlá!
Třaskavý kapot
v okapu spí
a kroků klapot
v ulici zní.

Zašedlá kůra,
bezlistý strom,
uhelná fůra
- k šílenství sklon.
Je černá zima,
špinavá dost,
mění se klima,
dostávám zlost!